Můj
Astaxanthin

Význam astaxanthinu pro zdraví vodních organismů jako je losos či krab je znám již mnoho let.

Výzkumy vedené především na zvířatech ale stále více dokazují, že že astaxanthin znamená výhody i pro lidský organismus organismus savců). Astaxantin je mnohostranný antioxidant a mezi v tucích rozpustnými antioxidanty (např. vitamin E a příbuzné karotenoidy – beta karoten, lutein) je zdaleka nejlepší „lovec“ volných radikálů. Astaxanthin je více než pouhý antioxidant; namátkou: kromě jiného působí proti zánětům a zesiluje obranyschopnost organismu, působí proti dispepsii (různé trávicí obtíže), podporuje výdrž a následně zlepšuje regeneraci svalů, pomáhá při zrakové únavě (astenopie).

Původ astaxanthinu

V přírodě existuje více než 600 různých červených a žlutých karotenoidů. Astaxanthin je jeden z těch relativně neznámých, vyrábí ho plankton, mořské řasy, určité rostliny, plísně a bakterie proto, aby se chránili před škodlivým vlivem slunečních paprsků a kyslíku. Nejvyšší koncenteraci astaxanthinu je obsaženo v mořské mikrořase Haematococcus pluviulis. Z tohoto zdroje se pak astaxanthin dostává do potravinového řetězce. Je nejdůležitějším oranžovo-červeným barvivem v mase lososa, pstruha, garnátu ze Severního moře, kraba, humru i říčního raka. I někteří ptáci, např. plameňák, vděčí svému zabarvení právě astaxanthinu. Pro všechny tyto organismy není astaxantin jen důležitý pigment, ale i vitaminy obsahující látka, jež je životně potřebná pro jejich růst a přežití. Chrání je před poškozením způsobeným UV paprsky (fotooxidace), zamezuje oxidaci nenasycených mastných kyselin, reguluje imunitní systém a pozitivně ovlivňuje plodnost a schopnost se množit. (1)

Velice účinný antioxidant

Astaxanthin patří mezi nejúčinnější antioxidanty a „lovce“ (kyslíkových) radikálů, které má příroda k dispozici. Ukládá se do buněčných a mitochondriálních membrán tvořených fosfolipidy a protože je rozpustný v tucích, velmi dobře je chrání ( fosfolipidy i ostatní lipidy) před peroxidací (oxidativním poškozením). To je kromě jiného způsobeno tím, že se molekula astaxanthinu na rozdíl od ostatních karotenoidů a vitaminu E dostane do všech lipidových vrstev buněčné membrány a ochraňuje jak její vnitřní, tak vnější vrstvu. Kromě toho umí astaxanthin také zdolat volné radikály které jsou již „zavrtané“ do buněčné membrány na její polární (vodní) straně a tak doručit i antioxidanty rozpustné ve vodě, např. vitamin C. (2-6)

Studie in-vitro (v umělých podmínkách, ve skle) i ex-vitro (v laboratoři, ale mimo sklo či plast) ukázaly, že při odchytu volných radikálů je astaxanthin až 500x účinnější než vitamin E a 40x než beta-karoten. Ve srovnání s dalšími karotenoidy je astaxanthin 10x účinnější i při omezení lipidové peroxidace a 1000x účinnější než alfa-tokoferol ( druh vitaminu E). (3,6,7,8)

Badatelé předpokládají, že astaxanthin zpomaluje v daleko větší míře proces stárnutí buněk než ostatní karotenoidy a vitamin E, přispívá k ochraně organismu před degenerativními procesy (stárnutí), při nichž hrají velkou roli oxidativním stres a záněty. Konkrétně bychom mohli jmenovat arteriosklerózu, kardiovaskulární problémy, degenerativní onemocnění očí, mozku a pokožky, revmatická onemocnění, diabetes (komplikace) a rakovinu. (9-13,63)

Oxidativní stres té snižuje plodnost. Existují indicie poukazující na to, že astaxanthin (16 mg / den)

zlepšuje kvalitu spermií a může tak zvyšovat pravděpodobnost otěhotnění. (14)

Ochrana před fotooxidací

UV paprsky vytváří volné (kyslíkové) radikály, ale i singletový kyslík. To je velice reaktivní forma kyslíku způsobující energeticky stav stimulace a může poškozovat struktury v těle, např. lipidy, bílkoviny a DNA(fotochemická oxidace). Jedna z nejdůležitějších funkcí kartenoidů je právě ochrana proti škodlivým účinkům UV záření. Kartenoidy jako je astaxanthin se často nacházejí tam, kde je organismus vystaven přímému slunečnímu záření, tedy v pokožce a očích. (7,15)

Laboratorní výzkumy ukázaly, že astaxanthin poskytuje proti fotooxidaci lipidů lepší ochranu než beta-karoten (ochranný faktor až 200) a lutein (ochranný faktor 1000). (15,16) Je známo, že beta-karoten ochraňuje pokožku proti spálení sluncem, proti zánětům a stárnutí. Podle očekávání je astaxanthin účinnější než beta-karoten. Skupina 49 japonských žen přijímala po dobu 6 týdnů buď

4 mg astaxanthinu nebo placebo. (17) Ve srovnání se skupinou placebo měla skupina s astaxanthinem prokazatelně tak hydratovanější a hladší pokožku. Pokožky byla více elastická a měla méně jemných vrásek. Při pokusech na athymických myších astyxanthin prokazatelně oddálil, zbrzdil nádory a jiná poškození kůže, způsobená UV zářením. Astaxanthin byl v pokžce v daleko větším množství než lykopen a beta-karoten. Epidermis (nejsvrchnější vrstva kůže) myší obsahovala 133x více astaxanthinu než lykopenu a 28x více astaxanthinu než beta-karotenu. (18)

Astaxanthin umí projít hematoencefalickou bariérou i hematoretinální bariérou a vstřebá se do očních tkání. Další výzkumy ukáží, zda je astaxanthin schopen ochránit oči proti nemocem způsobeným UV zářením jako je stařecká makulární degenerace a šedý zákal. (19-21) při pokusech se zvířaty astaxanthin prokazatelně zmírňoval poškození sítnice oka, způsobované UV zářením.

Astaxanthin a záněty

Astaxanthin zmírňuje/potlačuje záněty. Pokusy in-vitro na zvířatech odhalily, že astaxanthin potlačuje produkci cytokinů podporujících vznik zánětů. Cytokiny jsou molekuly přenášející v těle informace mezi buňkami imunitního systému a koordinují tak společný boj organismu proti útokům zvenku. Aktivují další buňky imunitního systému. Cytokiny tak mohou kvůli své přílišné aktivitě způsobovat chronická zánětlivá onemocnění jako arteriosklerózu, onemocnění kardiovaskulárního systému, lupenku, astma, záněty zažívacího ústrojí (crohnova choroba, ulcerózní kolitida) a revmatickou artritidu. (6,22) Laboratorní pokusy s periferními mononukleárními buňkami pacientů s astmatem ukázaly, že asraxanthin v kombinace s Ginkolidem B (látka z Ginko biloba) nebo samotný umí zabránit aktivaci T-lymfocytů podobně jako nekolikanásobné množství antihistaminik (Cetirizin-Dihydrochlorid, Azelastin). (23)

Jak vyplývá z různých laboratorních pokusů i pokusů na zvířatech, podporuje astaxanthin jak humorální (související s tekutinami a šťávami v organismu) tak celulární (buněčnou) imunitní odpověď a zmírňuje zřejmě i věkem podmíněné snižování výkonu imunitního systému. (24-28)

Astyxanthin podporuje reakci imunitního systému při mokrobiálních infekcích.

Astaxanthin a oči

Mnoho lidí tráví každý den spoustu hodin u obrazovky PC, to má za následek rychlou únavu očí a snížení schopnosti akomodace oka. Astenopie, neboli zraková únava očí se v průběhu dne zhoršuje, způsobuje zarudnutí očí, citlivost na světlo, bolesti, podráždění a suché nebo slzící oči, dále také slabost zraku, bolesti hlavy a ztrnulá ramena. Placebem kontrolované studie s lidmi ukázaly, že doplňky stravy s astaxanthinem ke zmírnění astenopie přispěly. (29-35) Optimální denní dávka byla 6 mg. Obtíže typické pro astenopii byly v průměru za 4 týdny o polovinu menší.

Schopnost akomodace oka se zřejmě zlepšila díky lepší funkci prstencového ciliárního (řasnatého) svalu uvnitř oka. Ten svým stažením či uvolněním způsobuje změnu formy oční čočky. Zlepšení funkcí oka může být též způsobeno jeho lepším prokrvením: astyxanthin zřejmě díky silnější tvárnosti červených krvinek zvyšuje rychlost proudění krve. (12)

Bylo zjištěno, že příjem astaxanthinu každý den (6 mg, alespoň 4 týdny) vedl k lepšímu prokrvení kapilár v sítnici a v oblasti zrakového nervu. Je tedy zřejmé, že astaxanthin může být důležitým činitelem při prevenci makulární degenerace a šedého zákalu. (36) Díky schopnosti potlačovat záněty snižuje astaxanthin podráždění očí. Při jednom pokusu na zvířatech (uveitida indukovaná endotoxinem: zánětlivé onemocnění oka) měl astaxanthnin v závislosti na dávce prokazatelně protizánětlivý účinek. (37-64) Astaxanthin pomáhá nejen u již přítomné astenopie, ale jeho užívání jako prevence zřejmě přispívá k tomu, aby astanopie vůbec nevznikla.

Astaxanthin a svaly

Intenzivní sportovní činnost způsobuje oxidativní stres ve svalu srdce i ve skeletovém svalstvu. Je to proto, že látková výměna při fyzické zátěži je mnohem intenzivnější a mitochondrie v buňkách produkují více volných radikálů. Tyto volné radikály způsobí zánětlivou reakci: po skončení zátěže vznikne ve svalech lehký zánět. Následkem jsou unavené a bolestivé svaly. Jak bylo dokázáno při pokusech na zvířatech, astaxanthin je schopen působit tomuto procesu zamezit. (38,39) Laboratorním myším byl podáván astaxanthin jako doplněk krmení, zvýšil se jeho obsah ve svalové tkáni a to vedlo nejen ke zmenšení fyzickou námahou podmíněných škod ve tkáních, ale i rychlejší regeneaci po zátěži. Když se myším podával astaxanthin (1,2 nebo 6 nebo 30mg/kg v průběhu 5 týdnů), měly díky lepšímu spalování tuků ve svalech daleko větší výdrž. Přitom vznikalo menší množství levotočivé kyseliny mléčné, svaly se zakyselovaly o poznání pomaleji a „šetřila“ se zásoba glykogenu (Glykogen neboli tzv. „živočišný škrob“ je zásobní polysacharid v těle živočichů. Slouží jako pohotový, ale rychle vyčerpatelný zdroj glukózy, jejímž odbouráním získává organismus energii). Ve srovnání se skupinou myší přijímající placebo se zmenšilo i množství tuku v organismu. Astaxanthin tedy zřejmě zlepšuje využití mastných kyselin jako zdroje energie. Zajímavé je, že hlodavci vstřebávají astaxanthin daleko hůře než lidé, proto byly použity větší dávky. Pilotní studie s lidmi dopadla pozitivně: ti, kteří přijímali 4 mg astaxanthinu denně na rozdíl od placebo skupiny udávali, že jejich výdrž je daleko lepší. Po 6 měsících s astaxanthinem udělali se 40 kg zátěží více dřepů, než dříve. Atleti, kteří denně po dobu 4 týdnů přijímali astaxanthin, produkovali během zátěžového testu méně levotočivé kyseliny mléčné. To znamená, že se zřejmě zvýšila jejich schopnost zátěže. (29)

Astaxanthin a žaludek

Dyspepsie (souhrnné označení pro různé trávicí obtíže jako nevolnost, zvracení, nadýmání, říhání, pálení žáhy, pocit plnosti) může být následek výskytu bakterie Helicobacter pylori v žaludku. Tato bakteriální infekce je spojena s oxidativním stresem a zánětem žaludeční stěny, následkem mohou být žaludeční vředy a rakovina. I zde pomáhá astaxanthin: kromě jiného díky zmenšení oxidativního stresu, svým protizánětlivým účinkům, modulací imunitní odpovědi (zlepšení rovnováhy mezi T-lymfocyty typu 1 a typu 2; typ 1 je podskupina t-buněk přebírající funkci při zánětlivých procesech a obraně proti původci nemoce, obzvláště proti bakteriím. Typ 2 jsou podskupina efektorových buněk ) a snížením bakteriální zátěže (díky zlepšení obrany) je schopen dyspepsii potlačit.(40) To potvrdily studie se zvířaty, jimž bylo podávána po 10 dní dávka 200 mg na 1 kg tělesné váhy. Při další studii dostávaly myši 10 dní dávku 10 mg na 1 kg váhy. Tato dávka způsobila zřetelně zmenšení zánětu žaludeční stěny, lipidové peroxidace a bakteriální zátěže a to ve stejné míře jako dávka vitaminu C v množství 400 mg/1 kg/den.

Úměrně zvyšující se dávce astaxanthinu (10, 50,100mg/kg/den) se snižoval zánět a bakteriální zátěž. (41) Jestliže krysy dostali před stresovou zátěží astaxanthin, beta-karoten nebo vitamin C, měly méně žaludečních vředů vyvolaných stresem. Nejlepší ochranu poskytl astaxanthin. (42) Jestliže již zvířata měla stresem způsobené žaludeční vředy, pak byla nejlepším řešením kombinace astaxanthinu a vitaminu C. Podávání těchto jednotlivých substancí nebylo tak úspěšné. V jedné australské klinické studii z roku 1999 výzkumníci dokázali, že účastnící studie s dyspepsií a s infekcí Helicobacter-pylori se zlepšili již po 3 týdenním přijímání denní dávky 40 mg astaxanthinu.

Bolesti žaludku, pálení žáhy a veskeré příznaky dyspepsie se zmírnily o 66%, 78% a 52%. (43) Čtyři týdny po ukončení studie byly obtíže u účastníků v terapeutické skupině stále na nízké úrovni. V jedné evropské studii neměl sice astaxanthin žádný podstatný vliv na celkové hodnocení potíží dyspepsie, ovšem 40 mg astaxanthinu za den zřetelně snížilo pálení žáhy. (44)

Při pokusech na zvířatech bylo dokázáno, že astaxanthin (1,5 a 20 mg/ kg váhy) významně a v přímé úměrnosti dávkování chrání žaludek před vředovým poškozením, jež způsobuje etanol a naproxen. (45,46) Výzkumníci se domnívají, že astaxanthin pozitivně přispívá k prevenci a léčbě žaludečních vředů vzniklých z různých příčin. Určitě jsou žádoucí další výzkumy.

Astaxanthin a metabolický syndrom

Astaxanthin má pozitivní vliv na příznaky metabolického syndromu (Metabolický syndrom je označení pro stav, kdy se u člověka současně vyskytuje několik konkrétních onemocnění nebo příznaků. Těmi jsou zejména nadváha až obezita, vysoký krevní tlak, zvýšená hladina glukózy v krvi a zvýšená hladina krevních lipidů, konkrétně cholesterolu nebo triglyceridů)

V jedné studii se zvířaty zaměřené na metabolický syndrom vedlo podávání astaxanthinu (50 mg /kg váhy po 22 týdnů) k významnému snížení tlaku krve, snížení hodnoty cukru v krvi na lačno a zvýšení citlivosti na insulin. Dále bylo zaznamenáno zvýšení HDL cholesterolu, snížení hladiny triglyceridů a zvýšení hladiny adiponektinu (proteinu, který se podílí na metabolismu lipidů a sacharidů). Dále astaxanthin způsobil zmenšení velikosti buněk v bílém tuku. (47) Při zvířecích pokusech bylo již dříve dokázáno, že astaxanthin (50 mg / den / kg) prokazatelně snižuje vysoký krevní tlak. (48-50)

Astaxanthin je zřejmě dobrý i k dosažení hezké postavy. Jestliže myší samičky s tukově bohatou stravou dostávaly astaxanthin (6 nebo 30 mg /den / kg po dobu 60 dní), pak – ve srovnání se skupinou dostávající placebo – produkovaly méně tukové tkáně, neměly tolik tučná játra, byly štíhlejší a měly lepší hladinu trigliceridů a cholesterolu. Příčina je pravděpodobně lepší spalování tuků. (51) I v tomto případě jsou žádoucí další výzkumy týkající se metabolického syndromu u lidí.

Astaxanthin a diabetes (komplikace při diabetu)

Pacienti s diabetes se kvůli vysoké hladině cukru v krvi potýkají se zvýšeným oxidativním stresem. Ten je spojován s degenerací beta buněk (buňky produkující ve slinivce břišní inzulin) a komplikacemi při diabetu diabetická nefropatie (chronické onemocnění ledvin). Astaxantin přispívá u diabetiků ke zmírnění negativních následků oxidativního stresu. Při výzkumech na zvířatech s diabetes nezávislým na inzulinu spolu s obezitou bylo prokázáno, že astaxanthin potlačuje v závislosti na velikosti dávky progresi degenerace beta buněk ve slinivce břišní. Zároveň byla hladina krevního cukru (ne nalačno) nižší než u srovnávací skupiny zvířat. Astaxantin přispívá k zachování produkce insulinu a chrání tak před glukózovou toxicitou. (10) Také výsledky japonského vědce Naito poukazují na lepší kontrolu hladiny krevního cukru a zpomalení nástupu diabetické nefropatie. (52)

Astaxanthin a rakovina

I v případě procesů v těle, které nazýváme rakovinou ukazují výsledky různých studií, že antioxidant astaxanthin působí i proti nim. Astaxanthin ochránil pokusné myši před uměle (chemickou látkou) způsobenou rakovinou močového měchýře, u krys snížil riziko rakoviny (způsobené chemikáliemi) v ústní dutině, přitom byl účinnější než beta-karoten, prokazatelně potlačil u krys karcinogenem způsobenou rakovinu tlustého střeva, u myší oddálil progresi rakoviny prsu více než beta-karoten a canthaxanthin a in vitro potlačil enzym 5-alfa-reduktázu, který je spojován s benigním zvětšením prostaty a s rakovinou prostaty. (53-57)

Při pokusech na zvířatech bylo též dokázáno, že astaxanthin snižuje stresem způsobované potlačování NK buněk (přirození zabíječi), takže nádorové buňky mohou být odstraňovány účinněji. (57)

To, že astaxanthin zastavuje rakovinové procesy je zřejmě způsobeno jeho antioxidačními a protizánětlivými vlastnostmi, lepší komunikací mezi buňkami prostřednictvím tzv. gap-junctions (Mezerový spoj, též vodivý spoj či nexus, je typ mezibuněčného spojení, který mezi sousedními buňkami vytváří jakési póry, jimiž jsou spojeny cytoplazmy. Umožňuje transport určitých molekul mezi sousedními buňkami. Mezerové spoje se vyvinuly u prvních mnohobuněčných živočichů a jsou jejich evoluční novinkou.) a aktivací fáze -1- enzymů v játrech, plicích a ledvinách, což přispívá k neutralizaci karcinogenů, k aktivaci látek potlačujících tumory a k modulaci imunitní odpovědi proti nádorovým buňkám. (59-61)

Nezávadnost astaxanthinu jako doplňku stravy

Přijímání zelené řasy Haematococcus pluvialis a astaxanthinu je zcela bezpečné. Doplňky stravy obsahující astaxanthin jsou na americkém, japonském i evropském trhu více než 10 let. V USA má astaganthin tzv. GRAS-status (Generally Recognized As Safe). Při studiích se zvířaty, při kterých se zjišťovala jeho toxicita nebyl při dávkování 5 až 18 g /kg / den zjištěn žádný negativní účinek. (28)

Běžná doporučovaná dávka astaxanthinu pro lidi je 2 – 12 mg za den.

Při používání léků musí být brána v úvahu jejich kombinace s astaxanthinem.